Moje žena je v 13. týdnu těhotenství. Je úžasné si představit, že už za šest měsíců budu otcem. Dojemné vzkazy, které jsem dostal od rodiny a přátel, pro mě hodně znamenaly. Moje matka, která si dlouho přála vnouče, je obzvlášť nadšená.
Od chvíle, kdy přišla tato dobrá zpráva, se můj pohled změnil. Většinu svého života jsem totiž musel pečovat jen o jednu osobu – o sebe. O své potřeby, přání, kariéru, psaní, zdraví a budoucnost. Manželství to sice trochu mění, ale nezávislá žena si může o sebe postarat sama.
Vše, na čem jsem pracoval, bylo zaměřené na moji současnou i budoucí spotřebu. Spočítal jsem si to a jsem v šťastné pozici, kdy bych si mohl dovolit pokrýt své individuální výdaje na neurčito. Mohl bych žít v oblasti s nižšími náklady na život a vůbec nemusím pracovat.
Nemám zájem o předčasný odchod do důchodu, protože mě baví psaní a práce, kterou buduju. Nicméně životní styl neustálé spotřeby pomalu ztrácí své kouzlo. Dovolte mi to vysvětlit.
Ve svých dvaceti a raných třiceti letech jsem miloval chodit do restaurací. S manželkou jsme spolu navštívili přes 350 restaurací a já před ní jich navštívil mnoho dalších. Jedl jsem v zámku s výhledem na Francouzskou riviéru, ochutnal smaženého tarantula v Kambodži a dopřával si suché zrající ribeye v steakhousech v New Yorku.
Stále rád chodím na jídlo ven, ale zážitek už není stejný. Například nedávno jsem navštívil známou luxusní restauraci v New Yorku. Jídlo bylo skvělé, ale neudělalo na mě takový dojem jako dříve. Nešlo o restauraci, ale o mě. Když jsem byl mladší, byla by to jedna z mých nejlepších večeří vůbec. Teď to nemělo takový dopad.
Zážitek nelze objektivně změřit ani předpokládat, že zůstane stejný v průběhu času; význam má nejen zkušenost samotná, ale i ten, kdo ji prožívá.
Proto šedesátý suchý zrající ribeye nechutná tak dobře jako ten první. Zvykáme si na intenzivní zážitky a stále hledáme nové podněty, ale když už nemůžeme překonat své vrcholné momenty, může život působit méně zajímavě.
Mnoho lidí si toho ve svých třiceti všimne, protože západní kultura zdůrazňuje maximalizaci osobní spotřeby a individuální svobody. Poselství je, že víc znamená vždy lépe – více peněz, více věcí, více možností. Když se to ale přehání, může to vést k izolaci. Někdo to kdysi přirovnal k řízení luxusního kabrioletu stále hlouběji do pouště; je to skvělý pocit, dokud si neuvědomíte, že jste úplně sami, což může být velmi deprimující.
Ten samý pocit jsem sám zažil, když jsem se v minulosti soustředil výhradně na sebe.
Za šest měsíců se to změní. Od té doby bude každý vydělaný dolar pro mou ženu, rodinu a budoucí věci, na kterých mi záleží. Moje osobní spotřeba je zajištěná; teď pracuji pro druhé.
Toto není jen můj případ; platí to pro každého, kdo podporuje jiné a má na to prostředky. Například slavný miliardář už si od 80. let nevydělává peníze pro sebe. Jeho osobní spotřeba je krytá bohatstvím získaným dříve. Každý dolar vydělaný po té době je pro jeho rodinu a filantropické nadace.
Je to neobvyklý způsob, jak přemýšlet o bohatství, ale je to pravda. Někteří čtenáři pracují na peníze, které nikdy sami nespotřebují. Někteří to dělají desítky let. A někteří to dělají v práci, která je nebaví. To je skutečná tragédie.
Zatímco budovat bohatství jen pro sebe může být prázdné, přílišná orientace na druhé může způsobit, že ztratíte sebe samé. Můžete strávit celý život dávaním druhým, až jednoho dne zjistíte, že už nevíte, co sami chcete. Můžete být uvězněni v neuspokojivé kariéře nebo povinnostech bez smyslu. Kyvadlo se houpe mezi sebelibostí a sebezanedbáním, a žádný z těchto extrémů není uspokojivý.
Netvrdím, že to mám všechno vyřešené. Jsem teprve na začátku budování bohatství pro druhé. Můj pohled se postupně mění. Časem se moje práce, psaní a cíle více zaměří na lidi, které miluji a podporuji. To je to, o čem je další fáze života – využívat své zdroje nejen k lepšímu životu sobě, ale i ostatním.
Čím dříve si stanovíte, kolik bohatství potřebujete, tím dříve můžete začít budovat bohatství, které opravdu má smysl.